Študáci a kantoři
Co
je štěstí? Muška jenom zlatá! Ó kolena, kolena, nechť přiblíží se
k jezeru. Vlk nese domovníkovi psaní… Věta Kozinova zní - Lomikare, Lomikare, do roka a do dne…
Nejen praprarodiče
současných studentů, ale i mnohem mladší ročníky znají podobné „slavné výroky“
díky nestárnoucím filmům Škola – základ života a Cesta do hlubin študákovy
duše. Oba filmy jsou výsledkem
plodné spolupráce režiséra Martina Friče a spisovatele a dramatika Jaroslava
Žáka. Jaroslav Žák, sám původně učitel, s humornou nadsázkou vylíčil
prostředí prvorepublikové střední školy, inspirací mu byly stejnou měrou
postavy rozverných studentů i potřeštěných
pedagogů, jakož i jejich neustálý, lítý, a přece přátelský souboj.
Naše komedie Študáci a kantoři vznikla
propojením textu původní divadelní hry Jaroslava Žáka Škola, základ života a
toho nejlepšího, co si většina z nás pamatuje z filmů Martina Friče. Nesnažíme
se o násilnou aktualizaci, naopak, čas, ve kterém se děj odehrává, je
respektován a má ve hře své místo. Projeví se hlavně tehdy, kdy si připomeneme,
že třicátá léta 20. století, kdy se naše „výuka“ odehrává,
nebyla jen swing, charleston a studentská recese, ale že někde za rohem se už chystá konec bezstarostných a veselých
školních let. Zatím ale přijměte naše pozvání do jednoho školního dne výuky na
nejmenovaném ústavu v nejmenovaném městě a přidejte se ke třídě septimě A,
která vás s radostí a entuziasmem provede svým rozvrhem, seznámí vás
s různými typy kantorů i žáků, se školníkem i ředitelem, absolvujete
dramatickou hodinu dějepisu i matematiky, inspirující výuku tance i tělocviku, uvolníte
se v přestávkovém mezičase, nahlédnete do tajemného zákulisí sborovny a
budete svědky napínavého výslechu nezdárného studenta. A nakonec možná přijde i
inspektor… To vše za
doprovodu jazzové hudby a v podání nadšených herců DS Nezakopneš.
Žádné komentáře:
Okomentovat