Persky (Per): Nechte se překvapit! Budete spokojen, za to ručím!
Vleze
do krabice, Persky obřadně vybere z hromady knih na stole a hodí ji za
Kugelmassem, zavře a třikrát zaklepe, ozve se rána, zatmí se - ZMĚNA SCÉNY - pohovku přikrytou bílým přehozem postavit na
rám, za ní židle, modré světlo, arkádový motiv na plátně a renesanční hudba.
Na scéně se objeví Julie, stoupne si
za pohovku na židli.
Julie: Ach, Romeo! Romeo! – zasněně -
Ozve se rána, hudba
ztichne a z krabice se vykulí Kugelmass.
Kug: No tohle! To je ale přistání! Taky mě mohl Persky
upozornit! Fuj, co je tohle za svinstvo…? - vstává
a oprašuje se –
Jul: Ach, Romeo! Proč jsi Romeo?
Kug:
- rozhlíží se, s kým Julie mluví, pak si odkašle
a vysekne poklonu –
Ehm… Mluvíte se mnou, krásko? Mé jméno je Quincy Kugelmass…
Jul: Své jméno zapři! Odřekni se otce
anebo, nechceš-li, zasvěť se mně a přestanu být Kapuletová!
Kug: Pardon? Co jste to říkala? Mají snad
Kapuletové něco proti židům? Stojí snad na vašem domě štít s nápisem
Monteky, šeky a židy nepřijímáme?
Jul: Tvé jméno je jenom tvůj nepřítel!
Kug: Myslíte Quincy, nebo Kugelmass? Jméno
jsem zdědil po pratetě z matčiny strany, byla vzornou vedoucí kibucu, dej
jí pánbůh nebe, ale moje příjmení Kugelmass, tak s tím máte nejspíš
pravdu… Už ve školce se mi za něj některá děcka posmívala – Kugelmass jako Koule – míra. Ve třetí třídě jsme se
začali učit německy a to se mi už smáli všichni. Pokřikovali – Kolik měří tvoje
koule, Koulemíro!? Učitelé byli neschopní s tím něco udělat… No, a pak
v pubertě… Na to bych nerad vzpomínal… Ale víte, co je zvláštní? Připadá
mi, že vy mne chápete, Julie! Konečně jsem našel někoho s trochou
porozumění! – s úlevou -
Po ženě jako
vy toužím celých patnáct let mrtvého manželství! Po ženě tak něžné, křehké,
chápající! – Julie se znuděně a bez zájmu
opírá o rám postele, Kugelmass mluví
do publika – S Dafné to byl omyl hned od začátku, její empatie končila
u rybiček v akváriu… Ale teď cítím příležitost, jak být znova šťastný!
Možná na to poněkud spěchám, ale ty intelektuální namlouvací bláboly mi stejně
nikdy moc nešly! Snad okouzlena mou přímostí mi dáte naději, Julie! – znovu se k ní obrací – Myslíte,
že by mezi námi mohlo něco vzniknout? Dejme tomu něžná láska, nebo aspoň
krátký, intenzívní románek? Podívejte se na mne a řekněte, jestli mám šanci!
Julie se na něj spíše zhnuseně
zadívá.
Jul: Tys jenom ty! Ty vůbec nejsi Montek!
Co je to Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část patřící
člověku! Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně!
Kug: Ano… Ano… Máte úplnou pravdu… Na
jméně nesejde… Já jsem já a vy jste vy! Hlavně, když jsme tady oba… dva… Vy a
já… Ehm… Totiž, tak mne napadlo, známe se jen chvíli, jistě, ale celkem to mezi
námi docela jiskří, co? Nemyslíte? –
zezadu se ozve šramot, vejde pomalu Romeo, zůstává v pozadí, ale Julie
hned zbystří a přestane se tvářit znuděně – Nechtěla byste zajít se mnou
třeba na večeři? – Julie už věnuje
pozornost jenom Romeovi a neodpovídá – Tak dobře, nemusí to být hned večeře,
třeba oběd, nebo aspoň kafe by stačilo…
Jul: Kdo jsi, ty muži zahalený tmou, jenž
v to, co sobě dím, tak vypadáš?
Kug: Samozřejmě, až se vám to bude hodit, někdy…
Romeo: - přichází blíž - Mé jméno se
mi protiví, že tobě, nejdražší světice, je proti mysli! Mít je tu napsané,
roztrhnu je!
Jul: - sestoupí ze židle a jde
Romeovi naproti - Sto slov jsem sluchem ještě nevstřebala z těch
drahých úst, a přece znám ten hlas! Nejsi ty Romeo? A nejsi Montek?
Kug. Jakže? Romeo? O tom Persky nic
neříkal!
Jul: Kde ses tu vzal? A proč jsi přišel,
mluv!
Kug: - stoupne
si mezi ně – To by mě taky zajímalo!
Jul:
- obejde Kugelmasse, jako by tam nebyl – Zahradní zeď je vysoká a strmá a
toto místo smrt, když uvážíš, kdo jsi, kdyby tě zastihli!
Rom: Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď!
Let lásky nezastaví ani hradby! Co láska zmůže, to i udělá a tvoji příbuzní mi
nezabrání!
Kug: Tak moment, moment, mladý příteli!
Musím vás upozornit, že tady slečna Julie a já jdeme spolu na večeři! Nebo na
oběd, ještě jsme se úplně nedomluvili, tak kdybyste nás laskavě nechal teď
chvíli o samotě!
Jul: - vezme Romea
za ruce - Kdo tě sem zavedl? Kdo ti
řekl cestu?
Rom: Bůh lásky, jenž mne na ni vypravil!
Jul: Ach, Romeo! Řekni pravdu! Máš mne
rád? Byla bych si vedla upjatěji, kdybys nezaslech, jak si stýskám… A proto
odpusť a neodsuzuj jako příliš zjevnou lásku, již vyzradila temná noc…
Kug: Tady to máte! -
Romeovi - Než jste nás tak neurvale přerušil, konverzovali jsme
s Julií a hádejte, na koho přišla řeč? Na vás! Řekla mi, že pro ni nic
neznamenáte! Tohle přesně řekla! Co je to Montek? CO JE TO MONTEK? Tak se po
vás ptala! A že nejste ani ruka ani noha ani tvář! Prostě nic nejste! Slyšíte?
Vy jeden taliánský hejsku?!
Jul:
- obejme Romea - Kdyby tě uviděli, zavraždí tě!
Kug: No výborně! Mám někoho zavolat?
Rom: Necháš mě bez potěchy odejít?
Kug: Potěchu? Jakou potěchu? O čem to
vlastně mluvíte? Tak a dost!
Kugelmass se snaží Romea od Julie
odtrhnout, tím ale zasáhne do textu hry a Romeo si ho všimne.
Rom: Hle! Tybalt!
Kug: Kde? – zděšeně
se rozhlíží -
Rom: Je živ! A vítěz! A Merkucio zabit! Do
nebe vrať se krotká smířlivosti a krvelačná pomsto, stůj při mně! – tasí zbraň –
Kug: Já nikoho nevidím! Nechci být
otravný, ale pokud si vzpomínám, právě jste byl na ochodu a my dva
s Julií…
Rom: Teď, Tybalte, ti vracím toho lumpa,
kterýms mne obmyslil! Merkuciův duch nám sotva nad hlavami ještě čeká, že na
věčnost ho doprovodí tvůj! Buď ty, buď já, buď oba půjdem za ním!
Kug: Jděte si, kam chcete, ale beze mne!
Došlo k trapnému nedorozumění, já nejsem Tybalt, jmenuji se Quincy
Kugelmass! Věřte mi! A schovejte tu zbraň! Pojďme si promluvit! Jsme přece
dospělí lidé… Nebo aspoň jeden z nás… Se slečnou Julií to byl jen
žert, nezval bych přece na večeři takovou holčičku… Nejsem pedofil… No tak,
mladíku, uklidněte se!
Rom: Tybalte, ty stará kryso, braň se! – učiní výpad –
Kug: Do háje s těmi vašimi rody! Chci
pryč! A rychle! Pomóc! Persky! Pomóc! – prchá
před rozzuřeným Romeem, Julie nezúčastněně přihlíží, nakonec se mu podaří
schovat se do krabice
Rom: Zbabělče! Mně neunikneš! Vylez ven,
ať můj meč tvou proradnou krev okusí!
Ozve se rána, zatmí se, pak zdálky
jazzová hudba, zkraje přichází herec – rádio, mezitím výměna scény zpátky na
Perskyho.
Žádné komentáře:
Okomentovat