SNĚHURKA
pohádková hra pro herce a loutky
Tmavá opona na
paravánu, prázdné jeviště.
Přichází vypravěč.
Vypravěč: Dobrý den, milé děti, určitě se těšíte na
pohádku. Naše pohádka začíná jako všechny ostatní – bylo nebylo – za devatero horami
- na paraván se snese kulisa hor – za
devatero lesy – kulisa lesů – za
devatero řekami – kulisa vody – bylo
malé královstvíčko a v něm pevný hrad. – kulisa hradu – A na tom hradě žili byli král a královna a těm se
narodilo malé děťátko. – objeví se nad
paravánem loutky krále, královny a miminka –
Král: Jejda, máme miminko! No tohle!?
Chlapeček?
Královna: Holčička!
Dítě: Jabko!
Král: Je to
kluk jak buk, bude se jmenovat Ruprecht!
Královna: Je to holka, bude se jmenovat Sněhurka!
Dítě: Chci jabko!
Máte pro mě jabko?
Král: To je jedno! Kluk, nebo holka! Hlavně když
máme potomka! Kuči, kuči, kuči!
Dítě: Jabko! Jabko! Jabko!
Král: Tak už mu
někdo sežeňte to jabko! To se nedá poslouchat!!
Vypravěč: Léta plynula a Sněhurka rostla do krásy,
protože jedla spoustu jablek. Spořádala jich
denně i několik kilo. Zato královna začala churavět a byla stále
churavější a churavější a churavější až jednou prostě úplně co? No co? Kdo to ví,
děti? No prostě umřela! – loutka královny
mizí za paravánem – Král byl ale ještě docela štramák, muž
v nejlepších letech, jak se říká, a tak přivedl sobě novou královnu a
Sněhurce macechu. – z boku přichází královna, – Královna byla krásná a hrdá dáma
s mnoha zvláštními zvyky a schopnostmi. A co se nestalo! Král začal churavět
a byl stále churavější a churavější až jednou dočista, no víte, děti, co? No
dočista umřel! – loutka krále mizí – A
tak v království začala vládnout královna. – přinesou křeslo, královna se vladařsky usadí, loutka miminka taky
mizí - Královna vládla přísně a
nemilosrdně a Sněhurku ráda neměla. Proč? To teprve uvidíme! Jejím oblíbeným
rádcem bylo kouzelné zrcadlo. – Z druhé
strany přijde zrcadlo - Zrcadla se
královna ptala na vše, co chtěla vědět! – vypravěč
odchází –
Královna: Hola, zrcadlo, ke mně! Mám na tebe dotaz!
Zrcadlo: Už zas?
Královna: Nebuď drzé! Víš, že to nesnáším!
Zrcadlo: Však už jdu… - neochotně se přibližuje a dělá kvichty
Královna: A netvař se tak!
Zrcadlo: Jak?
Královna: Takhle! – snaží se napodobit výraz obličeje
Zrcadlo: Chacha, tak se teda netvářím!
Královna: To je jedno! A nesměj se mi, nebo na tebe
hodím hadru!
Zrcadlo: Nejsem papoušek, mě neumlčíte, královno!
Královna: To ani
nechci. Chci se tě na něco zeptat…
Zrcadlo: Tak
prosím, ptejte se!
Královna: Mám zvýšit daně?
Zrcadlo: Určitě! Pokaždé je zvyšujete!
Královna: Dobře mi radíš! A teď – mám si koupit
desatero nových šatů a dvacet párů bot?
Zrcadlo: Rozhodně! Neváhejte ani chvilku,
dostanete královskou slevu!
Královna: Super! Dneska ti to opravdu jde, dobrá rada
nad zlato!
Zrcadlo: A taky Komu není rady, tomu není pomoci
nebo Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění nebo Pro dobrotu na žebrotu…
Královna: Pchá,
nech té filosofie! Poslední a nejdůležitější otázka! Kdo…je…v celém
světě…Nejkrásnější!!!
Zrcadlo: No…
Královna: Jaké no? Odpověz jasně, tak jako pokaždé!
– zrcadlo mlčí a hází nevšímáka
Královna: Já
čekám!
Zrcadlo: Nebyla by lehčí otázka?
Královna: Snad o odpovědi nepřemýšlíš? Je to ta
nejsnadnější otázka!
Zrcadlo: Tak jo! Nejkrásnější je…je… Sněhurka!
Královna: Cože? To si děláš srandu? Odpověz ještě jednou a soustřeď se!
Nepopleť to! Kdo… je… v celém světě…nejkrásnější? No, kdo? Kdo? Kdo? – ukazuje na sebe
Zrcadlo: Sněhurka!!
Královna: Ty jedno zlomyslné a pitomé zrcadlo!
Myslíš, že můžeš jen tak urážet královnu?
Zrcadlo: Říkám pravdu, Sněhurka už není dítě, je
krásnější než ty, ty jedna stará, zlá čarodějnice! – vyplazuje na královnu jazyk a dělá hrozné ksichty
Královna: Tak čarodějnice, říkáš! To teprve uvidíš, jak
umím čarovat! Služebníci, ke mně! – přicházejí
sloužící – Odneste to staré,
špinavé, hnusné a křivé zrcadlo pryč z mých komnat! Nechci ho už ani
vidět! – sloužící odnášejí bránící se zrcadlo
Zrcadlo: Nejsem křivé! Ukazuju pravdu! Samou
pravdu! Vždycky pravdu!
Královna se usadí na trůně,
vytáhne malé zrcátko a upravuje se.
Královna: To zrcadlo se úplně pomátlo!
Čarodějnice - no prosím! Má ještě dobrý
postřeh! Ale stará..? - prohlíží se – Vypadám dobře, na svůj věk…- zamyslí se - No jo, na svůj věk!
Třeba by ta holka byla časem opravdu krásnější! Bude lépe se jí zavčasu zbavit!
Ale jak to udělat? Už to mám! Potřebuju nájemního toho…no…toho…myslivce! Hola,
myslivče! Ke mně!
Na scénu vpochoduje
myslivec.
Myslivec: K vašim službám, královno!
Královna: Ano, potřebuji tvoji službu, myslivče! A
nebude to služba ledajaká!
Myslivec: Co poroučíš, má paní?
Královna: Jsi mi skutečně oddán? Vykonáš jakýkoli
můj rozkaz? Ať bude sebedivnější?
Myslivec: Cokoli mi řekneš, to udělám. Jsem tvým
oddaným služebníkem, bezmocným otrokem a …
Královna: To
stačí. Věřím ti. Vezmi princeznu Sněhurku do hlubokého lesa a tam ji, no, víš
co…
Myslivec: Co? tváří
se nechápavě
Královna: Bože, ty jsi tak nedovtipný! Pojď blíž! –myslivec
se váhavě přiblíží a královna mu něco šeptá do ucha- Tak, už je ti to jasné?
Myslivec: No jó, to jó, ale tedy, Výsosti, to po
mně nemůžete chtít, něco jiného snad, ale tohle…
Královna: Že ne? Pamatuj, že vysoká a hodnotná odměna
tě nemine! Ale odmítneš-li, má zloba bude strašná! A ty víš, že se dovedu
zlobit, můj malý, nehodný myslivečku!
Myslivec: Jsem vaším oddaným služebníkem. Sněhurku
zavedu do lesa a tam ji to …- naznačuje
podříznutí-
Královna: Dobře, ale já o ničem nevím a nikdy jsme
o tom nemluvili! Jdi už!
Myslivec: Jak poroučíte, královno! – odchází
Královna: Tak to bychom měli, a zítra si můžu zase
v klidu popovídat se svým zrcadlem! Chichichi! –
Žádné komentáře:
Okomentovat