OT (otesánek): Mámo, já mám
hlad, já bych jed!
M(máma): Mluví! On mluví!! Sotva
se narodil! Máme geniální dítě! Nový Einstein!
Pověz ještě
něco mamince, Otesánku!
OT: Mámo, já bych
jed!
M: No to je úžasné!
Ta výslovnost, ten sloh! Ty budeš spisovatel, už to vidím!
To víš, že dáme
hamat broučkovi, tady máš mlíčko…Dává mu
napít z krajáče.
Páni, kluku, do
tebe to padá jak do studny…
OT: Mámo, já mám
hlad, já bych jed!
M: Dobře, dobře… Už
to chystám, tady máš kašičku, hošíčku…To budeš dobře růst, když
tolik jíš,
jenom abychom tě uživili… Krmí ho kaší. Za
maminku , za tatínka..
a je to
v tobě!
OT: Mámo, já bych
jed!
M: I propánajána, ty
jsi jedlík,Otesánku…a já už doma nic nemám, zaběhnu k sousedce pro
bochník chleba,
buď tady hodný, Otesánku.
Odejde, Otesánek chodí
po kuchyni a hledá, co by snědl. Přitom pořád volá, že má hlad.
M: Podívej, co ti
maminka přinesla, ty jsi ale nějak vyrostl…
OT: Dej sem chleba,
matko! Sebere bochník a láduje se.
M: Takhle se mnou
nemluv, Otesánku, to není slušné a ani jsi nepoděkoval…
Otesánek se celý
nafoukne, rytmus.
OT: Jed sem, sněd sem!
Krajáč mlíka, kaši z rendlíka,
pecen chleba
a tebe, mámo, taky sním!
M: Nenene, Otesánku,
to se nedělá, maminka není na papání…Ááááááá!!!! Sežere ji za scénou.
Žádné komentáře:
Okomentovat